Zatímco izraelské kobercové bombardování Gazy vstupuje do třetího týdne a zabilo více než 5 000 lidí a vysídlilo nejméně milion obyvatel, think–tank sídlící v Tel Avivu zveřejnil plán konečného řešení samozvaného židovského státu.

Stanové městečko v Khan Younis v Gaze pro Palestince, kteří byli nuceni uprchnout ze severních oblastí obleženého pásu

V bílé knize zveřejněné více než týden po překvapivém útoku Hamasu na izraelské vojenské základny a kibuce představil Institut pro národní bezpečnost a sionistickou strategii „plán konečného přesídlení a rehabilitace veškerého obyvatelstva Gazy v Egyptě“, založený na „jedinečná a vzácná příležitost k evakuaci celého pásma Gazy“, kterou nabízí nejnovější izraelský útok na obleženou pobřežní enklávu.

Dokument byl zveřejněn v hebrejštině na webových stránkách organizace a napsal jej Amir Weitman, „investiční manažer a hostující výzkumník“ Institutu, který také vede libertariánskou parlamentní skupinu Likud, vládnoucí strany v Izraeli. Dokument začíná poznámkou, že v sousedním Egyptě je 10 milionů prázdných domů, které by mohly být „okamžitě“ obsazeny Palestinci. Weitman poté čtenáře ujistil, že „udržitelný plán… je dobře v souladu s ekonomickými a geopolitickými zájmy Státu Izrael, Egypta, Spojených států a Saúdské Arábie“.

Weitmanův návrh na etnické čistky odráží plány na násilný přesun, které v posledních dnech prosadili bývalí izraelští představitelé, a zároveň těží z evakuačních příkazů vydaných izraelskou armádou celému civilnímu obyvatelstvu severu z pásma Gazy.

Letáky svržené izraelskými válečnými letouny. Právě jsme to dostali z Gazy. Izrael doslova požádal více než 1,1 milionu lidí ze severní a střední části Gazy, aby se přesunuli na jih. To je nezákonné a absurdní. Obyvatelé Gazy odmítají odejít.

Weitmanův zlověstný plán požadoval, aby Izrael koupil tyto nemovitosti za cenu 5–8 miliard dolarů, což je obrovská cena, která představuje pouze 1–1,5 % izraelského HDP.

„Tyto částky [potřebné k vyčištění Gazy] jsou ve srovnání s izraelskou ekonomikou minimální,“ říká Weitman. „Investice miliard jednotlivých dolarů do vyřešení tohoto obtížného problému je inovativní, levné a udržitelné řešení.“

Weitman uznává, že jeho plán se v podstatě rovná Izraeli „koupě pásma Gazy“, ale říká, že by to pro sionisty byla „velmi výhodná investice“, protože by „časem přidala hodně hodnoty“. Tvrdil, že „stav země“ v regionu poskytne „mnoha“ izraelským osadníkům vysokou životní úroveň, čímž umožní expanzi osad v Gush Dan poblíž egyptských hranic a dá „obrovský impuls pro kolonizaci v Negevu.

Přestože Egypt dosud odmítal izraelský tlak na masový exodus obyvatel Gazy přes jižní přechod Rafáh, Weitman tvrdil, že Káhira bude hostit masový exodus palestinských uprchlíků jako „okamžitý stimul“, který „přinese obrovský a okamžitý prospěch všem v Sisiinovu režim.“

Weitman tvrdil, že hlavní věřitelé Káhiry – zejména Francie, Německo a Saúdská Arábie – pravděpodobně uvítají oživenou egyptskou ekonomiku, díky „izraelské investici“ do trvalého stažení Palestinců. Předpokládá, že západní Evropa uvítá "přesun veškerého obyvatelstva Gazy do Egypta", protože to "výrazně sníží riziko nelegální imigrace... značná výhoda." Dále očekává, že Rijád tuto iniciativu přivítá, protože „evakuace pásma Gazy znamená likvidaci důležitého spojence Íránu“.

Etnické čistky v Gaze by znamenaly konec „neustálých a opakovaných bojů, které podněcují plameny nenávisti vůči Izraeli“. Kromě toho „uzavření otázky Gazy zajistí stabilní a zvýšené dodávky izraelského plynu do Egypta a jeho zkapalnění“ z obrovských zásob ukradených Palestině Izraelem poblíž pobřeží Gazy.

Palestinci by mezitím měli využít šance, že budou násilně vyhnáni ze svých domovů, spíše než „žít v chudobě pod vládou Hamasu“. Je proto nutné, aby Izrael „vytvořil správné podmínky“ pro jejich „imigraci“ z Gazy do Káhiry. Weitman poznamenává, že dva miliony obyvatel Gazy „představují méně než 2 procenta celkové egyptské populace, která již dnes zahrnuje 9 milionů uprchlíků“. Kapka vody v oceánu.“

Noviny to zlověstně uzavírají: „Není pochyb o tom, že aby se tento plán uskutečnil, musí být současně splněno mnoho podmínek. V současné době jsou tyto podmínky splněny a není jasné, kdy se taková příležitost znovu naskytne, pokud vůbec. Nyní je čas jednat. Teď.”

Jakkoli se tyto návrhy mohou zdát barbarské, odrážejí to, co mnozí izraelští představitelé, jak se zdá, v soukromí mumlají a co alespoň jeden bývalý vládní mluvčí otevřeně prezentoval jako altruistické řešení palestinského „problému“.

„V Sinajské poušti, hned na druhé straně Gazy, je obrovská rozloha, téměř nekonečný prostor,“ zopakoval bývalý náměstek izraelského ministra zahraničí Danny Ayalon logiku genocidního sionisty za Weitmanovým návrhem v rozhovoru s Marcem Lamontem z Al Jazeery. Hill. „Myšlenka je – a není to poprvé, co se to stane – že půjdou do otevřených oblastí, kde my a mezinárodní společenství připravíme infrastrukturu – víte, 10 měst s jídlem a vodou – stejně jako pro uprchlíky z Sýrie.”

„V sinajské poušti je téměř nekonečný prostor... není to poprvé, co se to stalo... my a mezinárodní společenství připravíme stanová městečka.“ Danny Ayalon, izraelský politik, popisuje jejich vizi nové Nakby dnes v Gaze.

V roce 2004 předložil sionistický demograf Arnon Sofer z univerzity v Haifě podrobné plány izolace Gazy přímo vládě Ariela Sharona. To zahrnovalo úplné stažení izraelských sil z regionu a zřízení přísného sledovacího a bezpečnostního systému, který měl zajistit, že nic a nikdo nevstoupí ani neodejde bez sionistického souhlasu. Předpovídá věčné krveprolití:

„Když bude 2,5 milionu lidí žít v uzavřeném pásmu Gazy, bude to lidská katastrofa. Tito lidé se stanou ještě většími zvířaty, než jsou dnes... Tlak na hranici bude strašný. Bude to hrozná válka. Takže pokud chceme zůstat naživu, budeme muset zabíjet, zabíjet a zabíjet. Celý den, každý den... Jediná věc, která mě zajímá, je, jak zajistit, aby se chlapci a muži, kteří budou muset zabíjet, mohli vrátit domů ke svým rodinám a stát se normálními lidskými bytostmi.“

Ústav navrhl jednoduché a jasné řešení k dosažení stejného cíle jako Sofer. K úspěchu stačí, aby Palestinci složili zbraně a zamířili do pouště trvalého exilu.